Zkoušky vloh jsou potřebné z chovatelského hlediska, neboť pes na nich nejlépe ukáže vrozené vlastnosti, které nejsou doposud ovlivněné vyšším stupněm výcviku. Jsou důležité také z hlediska konstroly dědičnosti vhodné pro kontrolu výchovy štěněte a včasné započetí výcviku. Je proto žádoucí, aby se těchto zkoušek zúčastňovalo co nejvíce mladých ohařů.
Zkoušek vloh se mohou zúčastnit ohaři všech plemen a to pouze jedenkrát, než obstojí.

PŘEDMĚTY ZKOUŠEK:

VROZENÁ CHUŤ K PRÁCI
    Hodnotí se na zkouškách vloh. Po celý čas hledání se posuzuje ochota, s jakou se pes snaží vyhledat, vystavit a případně aportovat zvěř. Nejlépe se hodnotí pes, který za těžkých povětrnostních podmínek vytrvale s chutí hledá zvěř. Z celkového chování psa je vidět, že pracuje s vrozenou chutí a radostí. U retrieverů se zkouší i na ostatních zkouškách, kde je tato disciplína zařazena.
    Chyby: malý zájem o práci, stálé povzbuzování, nepřesvědčivé plnění rozkazů.

HLEDÁNÍ
Časový limit: 20-30 minut
    Pes má hledat příčně, prostorově, soustavně, vytrvale a většinou cvalem. Ideální hledání je asi 30 kroků před vůdcem, 80 kroků doleva a 80 kroků doprava. Záleží při tom na porostu a ostatních okolnostech. Pes má hledat s vysokým nosem a využívat dobrý vítr tak, aby nevynechal žádné místo, kde by mohla být zalehlá zvěř. Všichni psi se mají zkoušet přibližně ve stejně hustých a vysokých krytinách a hledat proti větru.
    Každý pes má hledat do té doby, dokud nepřijde na zvěř. Nejkratší doba hledání by měla být 20 minut, nejdelší 30 minut. Nepřijde-li pes do této doby na zvěř a neprokázal-li požadavky na něho kladené ani při společném honu, hledání se přeruší a pes se opět vypustí později a hledá nejdéle 30 minut.
    Chyby: přecházení pernaté zvěře, nesystematické hledání, pomalé hledání v blízkosti vůdce, hledání zrakem, obíhání vůdce, přehnaně rychlé hledání, daleké hledání před vůdcem.

VYSTAVOVÁNÍ
    Navětří-li pes zvěř na větší vzdálenost, může dále postoupit a potom ji pevně vystavit nebo před ni zalehnout, dokud k němu nepřijde vůdce.
    Navětří-li stopu nebo dýchánek i lože, má je jen naznačit. Vystavuje-li pes na ZV nebo PZ dýchánek nebo lože místo naznačení, nepovažuje se to za chybu.
    Chyby: opětovné vystavování míst, kde zvěř nebyla a není (balamucení), zapírání zvěře, krátkodobé vystavování a návrat k vůdci. Zjistí-li se, že pes zvěř soustavně zapírá, vylučuje se z dalšího zkoušení. Nevystavuje-li v poli pernatou zvěř, i když měl k tomu možnost a příležitost, můsí být hodnoceno známkou 0.

POSTUPOVÁNÍ
    Vystaví-li pes zvěř na větší vzdálenost, může před vůdcem volně postupovat do její blízkosti, aniž ji vyrazí. Není chybou, dostane-li pes k postupování tichý povel. Ubíhá-li pernatá zvěř před psem, musí tento za ní postupovat tak, aby s ní byl ve stálém kontaktu. Není chybou, zvedne-li zvěř, kterou před tím pes vystavoval, vůdce sám, nebo na jeho rozkaz pes.
    Ustalování je vynikající vrozená vlastnost a zapisuje se do průkazu původu psa.
    Chyby: příliš rychlé postupování, postupování do těsné blízkosti zvěře až tuto vyrazí, nezájem o postupování ani po opětovaných povelech vůdce. Při soustavném vyrážení zvěře před příchodem vůdce na vzdálenost dostřelu, se musí pes ze zkoušek vyloučit.

NOS
    Při posuzování nosu je třeba si všímat, na jakou vzdálenost pes navětřil zvěř, rychlost při hledání, větru (jeho síly), vlhkosti a teploty vzduchu, druhu půdy, porostu, druhu zvěře a délky hledání (času). Pes nemusí zvěř vystavit hned, může jít po jejím pachu a potom ji vystavit na kratší vzdálenost. Vzdálenost je třeba posuzovat vždy od prvého navětření a ne od vystavování. Je třeba přihlížet k tomu, že se pes při práci s bažantí zvěří k ní přiblíží na kratší vzdálenost, než ji pevně vystaví. Jemnost nosu se posuzuje během celých zkoušek. Přecházení zajíců ještě nemusí být známkou špatného nosu.
    Chyby: navětření zvěře na kratší vzdálenost při příznivém větru, soustavné vystavování dýchánků.

    Jestliže LZ kvalifikuje psa v určitých případech jako lovecky upotřebitelného, je třeba na těchto zkouškách také hodnotit kvalitu nosu. Je to možné především při slídění nebo dohledávce. Rozhodčí během slídění pozoruje práci psa a podle vzdálenosti, na kterou zvěř navětřil, si ověřuje kvalitu jeho nosu. Když během slídění nepřijde pes do styku s živou zvěří, ověří se kvalita jeho nosu při dohledávce. Zde je třeba sledovat, na jakou vzdálenost pes navětřil pohozenou zvěř, zda s vysokým či nízkým nosem a za jaký čas ji dohledal. Doplňující poznatky o kvalitě jeho nosu si rozhodčí ověřují během celých zkoušek. Navětření zvěře na krátkou vzdálenost je chyba, která ovlivňuje výslednou známku z nosu.

KLID PŘED ZVĚŘÍ PERNATOU
    Vyletí-li před psem pernatá zvěř, musí pes klidně stát a počkat na povely vůdce. Náhodné chycení jednoho kusu zvěře nevylučuje psa z dalšího zkoušení jen na ZV. Na těchto zkouškách může být pes za chycení klasifikován z této disciplíny jen známkou 2. Na ostatních druzích zkoušek je to nepřípustné a chycení pernaté zvěře vylučuje psa z dalšího posuzování. Rozhodčí jsou však povinni se přesvědčit, nebyla-li zvěř před tím poraněna.
    Nedá-li se pes při soustavném prohánění vzlétnuté zvěře odvolat, vylučuje se ze zkoušek. Skočí-li pes za zvěří, potom však zůstane klidný, hodnotí se v této disciplíně nejvýše známkou 3, dostane-li povel, hodnotí se známkou 2.
    Nepřijde-li pes na živou zvěř, může se z této disciplíny hodnotit jen známkou 3.
    Chyby: vyrážení a zaskakování za vzlétnutou zvěří, pronásledování letící zvěře.

KLID PŘED ZVĚŘÍ SRSTNATOU
    Uvidí-li pes srstnatou zvěř, má zůstat klidný. Aby vůdce utvrdil jeho klid, může mu dávat tiché povely. Začne-li pes zvěř pronásledovat, ale na rozkaz se ihned vrátí, nebo si na rozkaz lehne, může se hodnotit nejvýše známkou 3. Chytí-li na ZV, PZ nebo LZ jednoho králíka nebo zajíce, hodnotí se nejvýše známkou 2. Na VZ a memoriálech dostane za tuto chybu známku 0. Rozhodčí jsou však vždy v takovém případě povinni se přesvědčit, nebyla-li před tím zvěř poraněna.
    Soustavné prohánění srstnaté zvěře na VZ a memoriálech vylučuje psa z dalšího posuzování.
    Neměl-li pes na zkouškách možnost přijít do styku se zvěří, hodnotí se z této disciplíny známkou 2
    Chyby: vyrážení a pronásledování zvěře. Nevrátí-li se pes při pronásledování zajíce od 10 minut, vylučuje se z dalšího posuzování.

CHOVÁNÍ PO VÝSTŘELU
    Na ZV je vůdce povinen na rozkaz rozhodčího vystřelit v době, kdy pes neviděl žádnou zvěř a rovněž tehdy, zvedne-li se před psem vystavovaná zvěř. Po výstřelu musí pes zůstat klidný, nesmí se výstřelu bát, ani bázlivě pobíhat. Bojí-li se výstřelu, nebo se po výstřelu vzdálí a nedá se přivolat, dostává známku 0 a vylučuje se z dalšího posuzování (tento důvod vyloučení se zapisuje do soudcovské tabulky a do přehledu výsledků zkoušek).
    Na ostatních druzích zkoušek jsou vůdci povinni na vyvstalou zvěř, kterou pes vystavoval, ihned vystřelit. Na příkaz rozhodčího musí vůdce vystřelit i na vyvstalou zvěř, kterou pes nevystavoval. Vůdce nesmí zvěř úmyslně chybovat. Viděl-li pes zvěř po výstřelu padat, může ji bez povelu přinést, což se nepovažuje za chybu.
    Chyby: bázlivost a splašenost po výstřelu, zaskakování za zvěří po výstřelu. Pes, který zůstane po výstřelu u nohy svého vůdce a ani na jeho rozkaz nechce zvěř hledat, musí být ze zkoušek vyloučen.

ZÁJEM O STOPU ZVĚŘE
    Při posuzování vrozených vlastností psa je třeba zjistit jeho zájem o stopu zvěře. Nejlépe lze tuto vlastnost hodnotit na ZV, když pes narazí na čerstvou stopu unikající srstnaté nebo pernaté zvěře, kterou neviděl. Pes ji má bez pobízení sledovat, neboť stopování je dědičná vlastnost psů.
    Hlasité sledování stopy se zaznamenává v soudcovské tabulce i v průkazu původu. Nemá-li pes příležitost sledovat stopu zvěře, rozhodčí vyzve vůdce, aby nasadil psa na čerstvou stopu zvěře, kterou rozhodčí předtím našel. Pes musí vypracovat stopu volně do vzdálenosti nejméně 80 kroků.
    Chyby: nezájem o sledování stopy, sledování stopy jen na krátkou vzdálenost, časté bloudění.

VODĚNÍ NA ŘEMENI
    Pes má jít klidně při levé noze vedoucího, nemá ho předbíhat ani za ním zaostávat. Při spatření zvěře nebo při střelbě se nesmí na řemeni cukat. Disciplína se zkouší během celých zkoušek, ve chvílích, je-li pes veden na volně visicím řemeni, a to i tehdy, když vůdce neví, že ho rozhodčí pozorují. Na LZ, VZ a memoriálech se vodění ne řemeni zkouší také v lese v tyčovině.
    Chyby: předbíhání, tahání, takové zaostávání, až je vodítko napnuté. Při opakovaném trhání a kňučení psa při spatření zvěře nebo při střelbě se hodnotí pes známkou 0 a musí být z dalšího posuzování vyloučen.

POSLUŠNOST
    Poslušnost a ovladatelnost jsou základní disciplíny při předvádění psa. Pes musí ochotně a okamžitě uposlechnout a vykonat každý hlasitý nebo jiný rozkaz svého vedoucího. Aby utvrdil vůdce psa v klidu před zvěří nebo po výstřelu, může používat tiché, ale ne moc časté povely. Nereaguje-li pes ihned na povel svého pána, považuje se to za chybu v poslušnosti.
    Pes, který z jakýchkoliv příčin neuposlechne svého vůdce a nedá se připoutat na vodítko, vylučuje se z dalšího posuzování. Když se vzdálí z vlivu svého vůdce a do 10 minut se nevrátí, vylučuje se rovněž ze zkoušek.
    Poslušnost se posuzuje během celých zkoušek. Na VZ se posuzuje samostatně v poli, v lese i při vodní práci.
    Chyby: časté opakování povelů a jejich neochotné plnění.